Řekněte nahlas „hypnóza“ a většině lidí naskočí stejný obrázek: houpající se kyvadlo, skelný pohled a člověk, který na povel kdáká jako slepice. Za ten obrázek vděčíme estrádám a filmům — a je to škoda, protože skutečná hypnóza je něco úplně jiného. A hlavně: je to jeden z nejzajímavějších stavů, do kterých se lidská mysl umí dostat.
Hypnózu znáte. Jen jí tak neříkáte
Jedete autem známou trasou a najednou jste doma — a nevíte jak. Čtete knihu a svět kolem přestane existovat. Koukáte do ohně a myšlenky se někam rozpustí. To všechno jsou přirozené hypnotické stavy. Mysl je zaostřená na jednu věc a všechno ostatní jde do pozadí. Hypnóza tento stav jen navozuje záměrně a cíleně s ním pracuje.
Technicky vzato je hypnóza stav soustředěné pozornosti a hlubokého uvolnění, ve kterém se ztiší kritický filtr vědomé mysli. Ten filtr je jinak užitečný — celý den posuzuje, pochybuje, srovnává. Jenže právě on brání změně: můžete si stokrát říkat „jsem klidný člověk“, a filtr stokrát odpoví „nejsi“. V hypnóze se tenhle vrátný na chvíli posadí — a s podvědomím se dá mluvit přímo.
Hypnóza není o tom, že vás někdo ovládne. Je o tom, že se konečně domluvíte sami se sebou.
Co se děje v mozku
Hypnóza není spánek — na snímcích mozkové aktivity je to jasně vidět. Mozek v hypnóze pracuje, jen jinak: zklidní se oblasti, které neustále komentují a hodnotí (tzv. výchozí síť mozku, náš „vnitřní mluvčí“), a posílí se spojení mezi oblastmi řídícími pozornost a tělesné vnímání. Výsledek znáte z hlubokého zaujetí: čas plyne jinak, tělo je těžké a příjemně uvolněné, představy jsou živější než obvykle.
Právě živost představ je klíčová. Podvědomí totiž nerozlišuje ostře mezi tím, co se opravdu stalo, a tím, co si intenzivně představíte — proto vám zrychlí tep i u filmu, o kterém víte, že je to jen film. V hypnóze se tato vlastnost využívá cíleně: nový vzorec si podvědomí „přehraje“ tak živě, že ho přijme za svůj.
Pět mýtů pod lupou
Mýtus 1: V hypnóze ztratím kontrolu
Nejrozšířenější a nejméně pravdivý. V hypnóze zůstáváte při vědomí, slyšíte každé slovo a cokoli, co by šlo proti vašim hodnotám, prostě odmítnete — hypnóza se v tu chvíli typicky sama zruší. Hypnoterapeut není loutkář; je to průvodce.
Mýtus 2: Hypnóza je spánek
Slovo „hypnóza“ sice pochází z řeckého hypnos (spánek), ale je to historický omyl. V hypnóze je mozek aktivní a pozornost paradoxně ostřejší — jen zaměřená dovnitř.
Mýtus 3: Můžu se v hypnóze „zaseknout“
Nemožné. Hypnóza je přirozený stav jako zamyšlení — když hlas průvodce zmlkne, buď se sami proberete, nebo plynule přejdete do krátkého spánku a probudíte se normálně.
Mýtus 4: Prozradím něco, co nechci
V hypnóze mluvíte jen tehdy, když chcete, a říkáte jen to, co říct chcete. Není to sérum pravdy — vaše vůle a hranice zůstávají na svém místě.
Mýtus 5: Funguje jen na „slabé povahy“
Přesně naopak. Hypnabilita — schopnost vstoupit do hypnózy — souvisí se schopností soustředit se a představovat si. Kreativní, inteligentní a soustředění lidé bývají skvělí hypnotičtí klienti. Není to slabost, je to dovednost. A dá se trénovat.
K čemu je to dobré
Hypnoterapie se používá všude tam, kde „vědomé chtění“ naráží na automatické reakce: stres a úzkosti, nespavost, nízké sebevědomí, strachy a fobie, zlozvyky, psychosomatické potíže. Detailně o tom píšu na stránce o hypnóze — a jestli chcete slyšet víc, pusťte si Hypnocast.
Mgr. Martin Jan Šverma, C.Ht. — terapeut a hypnoterapeut, Hypnotárium